www.katakomby.cz

Katakomby Klatovy

Nabídka



Zpět

Příspěvky

Jan Potměšil

Václav Návrat

Příběhy odvahy, víry, života, smrti… a usmíření

plakát-Potměšil_2.jpgČeští misionáři, bratři jezuité, v nejvzdálenějších koutech světa. Jejich poutě, nezištná pomoc, neuvěřitelná dobrodružství a nedocenitelná svědectví v průběhu baroka.

Jan Potměšil čte z knihy Pavla Zavadila. Na housle doprovází Václav Návrat.


Msgre. Tomáš Holub

Ing. Václav Chroust

Slavnostní zakončení BJK

Mgr. Vít Aschenbrenner, Ph.D.

Cesty hudebního repertoáru do děkanského kostela na sklonku 18. stol.

Václav Pavlas (1752–?) vykonával funkci regenschoriho klatovského děkanského kostela v letech 1785–1795. Pavlasova poměrně rozsáhlá klatovská hudební pozůstalost umožňuje nahlédnout do repertoárových a hudebně stylových proměn figurálního kůru klatovského farního kostela v období po úmrtí Jana Václava Flašky (1783). Prozrazuje, jakým způsobem se Klatovy podílely na tehdejším oběhu hudebního repertoáru. V neposlední řadě Pavlasova sbírka ukazuje, kteří skladatelé svými kompozicemi spoluvytvářeli hudební vkus Klatovanů přelomu osmdesátých a devadesátých 18. století.

PhDr. Simona Binková, CSc.

Cesty jezuitských misionářů z České provincie do severozápadního Mexika

Příspěvek zohlední cesty některých jezuitských misionářů z České provincie Tovaryšstva Ježíšova do oblasti na hranici dnešního Mexika a USA v 17.–18. století a jejich přínos k zeměpisnému, kartografickému a etnografickému poznání tohoto vzdáleného regionu. 

Zdeňka Buršíková

Zahájení sobotního programu

doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc.

Cestování v době baroka

Příspěvek se zabývá různými formami cestování v 17. a 18. století, možnostmi dobové dopravy a dopravními prostředky. Přinese odpovědi na otázky, jaké vrstvy obyvatel cestovaly, kdo si delší cesty vůbec mohl dovolit, jaké byly formy zbožného putování i cestování ve zcela světských záležitostech. Při připomínce vnitrořádové peregrinace jsou sledovány i cesty Bohuslava Balbína za poznáním krás a „rozmanitostí“ českých zemí jako předchůdce turistiky.

P. Mgr. Miroslav Herold, Lic., SJ

Jezuitské cesty kazatelské z Klatov do širého okolí

Přednášející se bude věnovat třem typům vycházení jezuitů z klatovské koleje za účelem kázání. Nejprve si všimne role jezuitů jako kazatelů a exhortátorů při duchovním doprovázení poutníků z Klatov na různá poutní místa, především do Neukirchen beim Heiligen Blut v Bavorsku a na Svatou Horu v Čechách. Druhou zkoumanou oblastí bude kazatelská služba jezuitů při misijním působení jak na řádových državách klatovské koleje, tak na jiných panstvích, kam byli jezuité z Klatov zváni. Posledním, velmi bohatě rozvinutým tématem budou příležitostná kázání klatovských jezuitů při církevních slavnostech a dalších významných událostech v širokém prostoru jihozápadních Čech.

doc. PhDr. Zdeněk Hojda, CSc.

Duchovní rozměr kavalírských cest

Mladí kavalíři v raném novověku: cestovatelé nebo poutníci?

Kavalírská cesta v podobě, do jaké se vyvinula v průběhu 17. století, byla pro mladé středoevropské šlechtice vyvrcholením jejich vzdělávacího curricula. Zdokonalení se v teoretických disciplínách, jazycích a šlechtických cvičeních podmiňovalo jejich další společenské uplatnění nebo přímo politickou kariéru. Kavalírská cesta měla však kromě své edukativní funkce i další aspekty. Kavalíři z katolických částí Střední Evropy přirozeně žili i na cestách potřebami a povinnostmi zbožného „barokního“ člověka – a to mnohdy intenzivněji, než v domácím prostředí. Církevní „památky“ byly pro ně nejen předmětem zvědavého zájmu, ale také duchovního prožitku, zejména při návštěvách poutních míst. Důležité jsou i společenské kontakty, které navazovali v prostředí svých „oblíbených“ řeholí, při audiencích u vysokých představitelů církve a v prostředí jejich dvorů. Z tohoto hlediska představoval vrchol každé kavalírské cesty pobyt ve „Věčném městě“.

PhDr. Markéta Holubová, Ph.D.

Zbožné putování na příkladu jezuitských poutních míst

K nejvýraznějšímu fenoménu duchovního života17. a18. století patří bezesporu kultura spojená s poutními místy. Víra naplňující přesvědčení, že v určitém, přesně vymezeném prostoru se boží přítomnost projevuje silněji než jinde, patřily k podmiňujícím faktorům existence poutního místa. Poutě znamenaly zbožné a ritualizované putování za jistým cílem, jehož účelem bývala prosba o dobrodiní nebo poděkování za nějakou dosaženou milost. Nepopiratelně sloužily jako jeden z prostředků, který měl věřící vnitřně posílit a upevnit a za kající skutky, mezi něž se putování právem řadilo, je obdařit duchovními milostmi. Ve větších shromážděních věřících rostl pocit vzájemné sounáležitosti, prohlubovalo se vědomí církevního společenství a do duší účastníků se na dlouho vtiskoval nesmazatelný zážitek. Na příkladu pobělohorských poutních míst jezuitského řádu se pokusíme vymezit dynamiku zbožné peregrinace a geografický rádius jednotlivých poutních míst odvíjející se na základě řady faktorů (např. liturgický či agrární kalendář, klimatické podmínky, vrchnost atd.). Stranou pozornosti nezůstanou ani poutní příručky.

Mons. František Radkovský

Mše svatá

Cajetan Vogel: Missa solemnis in C S. Ioannis Nepomuceni (1779)
Kolegium pro duchovní hudbu a Consortium musicum řídí Vít Aschenbrenner

Sdružení hlubokých žesťů

Koncert pozounové a tubové skupiny České filharmonie

plakát-koncert_2.jpg

prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D.

Obrazy z kavalírských cest

Tzv. kavalírské portréty představují zajímavý doklad kulturních zájmů mladých středoevropských účastníků vzdělávacích cest do Itálie a do západní Evropy. Touha přivézt si domů vlastní podobiznu vytvořenou některým významným malířem či sochařem byla pro barokní kavalíry charakteristická a vedla ke vzniku specifického žánru. Časem se zejména v Římě a Benátkách vyprofilovali umělci, kteří se na uspokojení této poptávky přímo specializovali. Jejich díla lze nalézt i v českých sbírkách. Specifický obor kavalírského portrétu pak tvoří tzv. "přátelské portréty", které si mezi sebou vyměňovali samotní umělci. Vynikají bezprostředností a intimitou, jaká často schází oficiálním zakázkám.

PhDr. Pavel Zavadil, Ph.D.

Jezuité v lisabonském žaláři

Portugalsko a Španělsko – země, které umožnily Tovaryšstvu Ježíšovu celosvětový rozlet – se také, paradoxně, staly kolébkou jeho úpadku. Lisabonský dvůr vykázal jezuity ze svých území už roku 1759. Misionáři ze zámořských kolonií byli deportováni zpět do Evropy a uskutečnili svou druhou, nedobrovolnou transoceánskou plavbu, aby se z nich stali na mnoho let živořící vězňové. Tento smutný osud potkal i jezuity z České provincie – P. Karla Přikryla a P. Františka Wolffa: Přikryl se v samém závěru života dokázal vrátit do Čech, Wolff v lisabonském žaláři zemřel.

Lisabonská Národní knihovna chová dosud nevydaný rukopis jednoho z vězněných jezuitů, který by se dal označit jak za historický dokument, tak za pozoruhodný příspěvek k tzv. "vězeňské literatuře". Líčí živě nejen podrobnosti mnohaletého pobytu v podzemních kobkách vlhké přímořské pevnosti, ale i způsoby, jak se věznění jezuité snažili vzdorovat svému nelehkému údělu a proměňovat svoje každodenní přežívání v pokud možno naplněný, duchovně smysluplný a lidsky přijatelný život. Jejich příběh je důkazem nezlomné vůle a pevné víry, která dokáže odolávat i nejtěžšímu psychickému a fyzickému strádání.

Velikost textu: K K K

Aktuálně

více...
Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ – Zachovejte licenci 4.0, Mezinárodní License
Stanislav Haviar (návrh & správa stránek) | Občanské sdružení Klatovské katakomby (obsah) | Karel Nováček (foto)
2017